TÉMA Trauma

Posttraumatická stresová porucha

Již samotný název o této nemoci mnohé prozrazuje. Jedná se o poruchu, jež se vyskytuje u lidí, kteří prožili nějaký vážný traumatický zážitek. Nejde však o nevyhnutelný důsledek vážného stresoru. Zda se objeví či nikoliv, závisí na genetické dispozici, osobnosti jedince a na mnoha dalších faktorech.

Možné příčiny vzniku

Jednou z častých příčin rozvoje poruchy bývá znásilnění. Dále to bývají jiné kriminální činy, automobilové nehody, únosy, požáry či živelné katastrofy. Posttraumatická stresová porucha se objeví až po určité době od prožité události, zpravidla se rozvine do půl roku.

Příznaky posttraumatické stresové poruchy

  • Příznakem je zejména znovuprožívání traumatické události. Jedinci se objevuje v myšlenkách, snech a představách.
  • Nemocný se vyhýbá místům a situacím, které jsou nějak spojeny s danou událostí nebo ji mohou připomínat.
  • Nemocní bývají nezvykle úzkostní, ostražití. Dělá jim obtíže se soustředit, objevují se nepřiměřené reakce (agresivita, panika).
  • Vše je doprovázeno příznaky též na straně fyzické. Objevují se bolesti hlavy, svalů, zad, opakované infekce atd.

Jak probíhá léčba?

Konkrétní léčba zahrnuje dvě možnosti:

  1. Psychoterapie: V jednotlivých psychoterapeutických přístupech dnes dominuje zejména kognitivně-behaviorální terapie. Při ní je pacientovi třeba vysvětlit přímý souvislost mezi jeho příznaky a traumatickou událostí. Při práci je nutný dostatek času.
  2. Psychofarmaka: Výhodou užití léků je menší časová náročnost a rychlejší efekt. I zde je úspěšnost léčby dobrá, pokud nemocný léky správně užívá.

Konkrétní příběh

Pro ilustraci na závěr článku je možné uvést krátký příběh, v němž je patrná problematika rozvoje posttraumatické stresové poruchy.

Muž, 40 let, aktuálně v dlouhodobé namáhavé přípravě na vyšší místo v zaměstnání. Při požáru lesa byl v noci zasažen i jeho dům, který prakticky celý vyhořel. Podařilo se zachránit doklady a několik cenností. Žena a tři děti neutrpěly újmu. Stěhují se k příbuzným. Muž v prvních dnech po události nebyl schopen nic podniknout - jednání s pojišťovnou a dalšími úřady, byl spíše pasivní. V průběhu druhého týdne nespí, je úzkostný a agitovaný. Další tři týdny se zklidňuje, je schopen chodit do práce, která ho však zcela vyčerpává. Doma pak nemá o nic zájem. Při jednání se stavební firmou druhý měsíc po požáru se dostává na místo vyhořelého domu. Odtud musí po 15 minutách odejít, pociťuje výrazný tlak na hrudi, neklid v nohou, má pocit, že slyší praskání dřeva. Má vztek na firmu, hrubě se na její zaměstnance oboří, pěšky odchází směrem do centra městečka. Odmítá nastoupit do vozu, s hodinovým zpožděním přichází do domku příbuzných. Uvědomuje si své neadekvátní jednání, nemůže se mu však ubránit. Ještě ten večer vyvolá konflikt s příbuznými kvůli banalitě. V noci nespí, před očima má hořící dům a stále se mu vrací obrázek kupičky zachráněných věcí.

 

Máte s posttraumatickou stresovou poruchou vlastní zkušenost? Když se vám něco nepříjemného stane, jakým způsobem se snažíte zklidnit a vrátit svůj život do jeho běžné podoby?

 

Posttraumatická stresová porucha patří do témat
  • Dopravní nehoda Martin 06.02.2012 16:53:58

    Před cca 9-ti lety jsem měl dopravní nehodu při které zemřel cyklista. Stalo se to tak, že jsem přes čáru předjížděl velmi pomalé nákladní auto a z protějšího chodníku mi přímo do cesty najel podnapilý cyklista. Bohužel najel skoro do středu vozovky, takže se nedalo vůbec nic dělat. Byla to úplná katastrofa, nehoda sice nevypadala nějak hrozně, ale pán cca po půl roce zemřel. V té době to bylo opravdové peklo a skončilo to podmíněným zastavením trestního stíhání. Nedávno jsem prožíval v zaměstnání veliký stres a celá situace se mi znova vrátila-do úplných podrobností v syrové podobě. Byl jsem z toho dost zoufalý. V noci spávám dost špatně. Pomáhá mi každodenní cvičení jógy, víra v Boha a víra v to, že to co se má stát to se stane a že jsme tady proto abysme si něco prožili a naučili se. Další dar co mi Vesmír sesla je EMDR, je to věc kdy si v mysli procházíme celým dějem a přitom pohybujeme očima zprava doleva. Je to metoda, která skutečně pomáhá, našel jsem ji v jedné knížce o meditacích a nyní jsem na ni narazil i na netu (v Americe tak léčí vojáky). Když někdo bude chtít se pobavit tak mi písněte. S láskou Martin.

    • Re: Dopravní nehoda Hana 03.12.2015 13:08:54

      Dobrý den, přečetla jsem si dnes Váš článek (po několika letech vydání). Mám obdobné problémy a řeším je i obdobným způsobem. Zemřel mi otec (dost strašným způsobem) cca před rokem, po nějakém čase jsem začala mít problémy. Nespavost, bolesti uší, krku, zad. Absolutní vyčerpání. Trvalý tlak. Meditacemi jsem se toho cca po 4 až 5 měsících zbavila. Nastoupila jsem do nové práce, obrovský stres a vše se mi vrátilo. Také jsem četla o metodě pohybu očí. Můžete mi, prosím, o tom napsat více. Kde bych se k tomu dostala. Všude jsem našla jen pár řádků. Děkuji za Váš čas. Hana

    • Re: Dopravní nehoda sona 27.03.2013 13:08:22

      Mám taky za sebou dopravní nehodu. Nezavinila jsem ji, pomyšlení na to, co se mohlo stát, pokud bych zazmatkovala je děsivé. Jsou to už 4 roky, nemohu se dostat na základní úroveň. Zážitek se mi vracel do snů, nejdříve jsem se budila a pak už i bála usnout. Nyní mám stavy, kdy nemohu ani chodit. Vyhýbám se lidem, bojím se cestovat. Přesto, že beru léky, absolvovala jsem psychoterapii cítím se tak, že si už myslím, že umřu.

  • Kateřina 21.04.2012 19:07:38

    Prožila jsem domácí násilí. Bohužel v našem státě to funguje tak, že pokud máte s násilníkem děti, tento vám může prakticky do smrti vstupovat do života. Takže přesto, že s ním už nežiju řadu let, domácí násilí trvá, jen na sebe vzalo jinou podobu. Podobu neustálých výhružek, vymyšlených udání, stále se musím bránit, stále něco musím vyvracet. Post traumatická stresová porucha? Spíš neustále se prohlubující trauma jako takové. S požehnáním státu, pod dohledem sociálních pracovníků, pod taktovkou organizovaných otců "hájících svá práva", z nicž valná část jsou domácí násilníci. Být jen o maličko labilnější, tak už visím. A že jsem k tomu měla párkrát blízko. Už to trvá téměř patnáct let... Mně pomůže snad jen emigrace.

  • Diskotéka Luděk 18.09.2011 21:27:11

    Ahoj. Je toho víc, co na mě zanechalo stopy a nejsem schopen posoudit souvislosti. V druhé polovině devadesátých let jsem byl dvakrát napaden a zmlácen na diskotéce. Ještě teď, když to píšu, je mi z toho mizerně. Kdyby je ze mě nesundali, tak mě snad umlátí k smrti. Já jsem typ člověka, který se spíš snaží druhým pomoci...Od té doby se mi to v myšlenkách stále vrací, třeba při špatném počasí, nebo když vidím násilí v tv. Sice už mě to nemučí tak, jako v letech po těch událostech, ale stéle mě to provází. U odborníka jsem nebyl. Také jsem měl od začátku století špatný spánkový režim. V roce 2004 na Vánoce umřel tatínek a jelikož to byl celoživotní kuřák a skončilo to rakovinou plic, místo slz jsem ho začal nenávidět a ta hrozná bolest zůstala uvnitř. Na podzim 2005, v době několikadenní inverze došlo k malé hádce s bratrem, šlo o prkotinu, ale já najednou cítil, že se mi doslova hroutí psychika. Až do jara jsem měl hrozné deprese a byl jednou nohou na nuseláku. Bylo to k zešílení. V noci jsem se probudil a měl pocit, že mi v hrudi bouchnul granát a rozmetal psychiku, ten šílený pocit, podivná bolest se mi šířila celým tělem až do konečku prstů na nohou a rukou. Měl jsem chuť vyskočit z postele, rozeběhnout se a v rychlosti nabourat do zdi, abych ten hrozný pocit setřásl. Zachránilo mě jaro a sportování. Také už nechodím spát po práci na 2-3 hodiny a neusínám po půlnoci. Vstávám v 5 ráno a dost mě to ničilo, tento systém. Byl jsem podrážděný a z dobré nálady jsem se v okamžiku propadnul do naprosté mizérie.

  • znásilnění 2 eva 03.03.2010 18:31:00

    já jsem byla znásilněna ještě za totalismu vlastním manželem ,brzy na to jsem ovdověla,2 malý děti ,dodnes nejsem schopna po x letech mít normální vztah i když jsem se léčila na psychiatrii,dodnes žiji sama a samota mě deptá.

  • znásilnění Martina 03.03.2010 10:45:38

    Moje kamarádka byla před skkoro 15 lety znásilněna a minimálně takových pět let jí trvalo než se s tím vyrovnala. Kdykoli se k přiblížil nějaký muž, stačilo třeba i když jí míjel na chodníku, dostala úplně panický strach, že se to bude opakovat. Chodila potom k psychologovi a až po několika letech se to urovnalo. Ale bylo to docela obtížná doba, jak pro ní, tak pro nás, kteří ji máme rádi.

Přidat příspěvek k tématu ???

* Povinné pole

Adresář

Trauma ptejte se v poradně

Diskuze na téma Trauma

  • Matěj 07.09.2016 12:09 Deodorant

    Pocení rukou mi neznepříjemňovalo jen život, ale i mou práci. Jsem neustále v kontaktu s lidmi a…

Píšeme jinde


Zdravě.cz na Facebooku